Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Láska hory přenáší

9. 02. 2017 8:48:59
Užíváte si radost z toho, jací jste a jak žijete? Máte rádi lidi kolem vás? Pro někoho je to docela obtížný úkol. Je to však cesta, díky které si budete svůj život vychutnávat mnohem víc. Jak toho můžete dosáhnout?

Lidé si obyčejně přejí, aby se cítili lépe. Pod slovem „lépe“ si každý představuje něco jiného, záleží na jeho životní situaci. Většina z nás, ať už jsme na tom jakkoliv, touží po tom, abychom byli milováni. Aby nás lidé kolem měli rádi, aby si nás cenili, aby měli radost z naší radosti. Když nás ti druzí mají v oblibě, cítíme se prostě dobře. A právě láska a sympatie ze strany těch druhých je něco, čeho nikdy nemůžeme mít příliš.

Když toužíme po skutečné lásce a přijetí, někdy omylem nacházíme to, co si se slovem „láska“ či „sympatie“ často pleteme. Někdo používá zdánlivou lásku k manipulaci druhými – „Mám tě rád, tak to udělej tak, jak chci já.“ Té můžeme mít dost během krátké chvíle. Opravdová nemanipulativní a přijímající láska nás bere takové, jací jsme, a prostě nám jen fandí. Má z nás radost a netrvá na tom, abychom byli jiní.

Zajímavé je potkat lidi, kteří skutečně mají rádi ty druhé. Bývá to pro nás velice příjemná zkušenost, když můžeme chvíli trávit čas s někým, kdo nás prostě má rád. Často nás překvapí svým soucitem či radostí z toho, že jsme takoví, jací jsme. Setkání s ním je osvěžením. Do určité míry má tuto dovednost rozvinutou každý z nás. A můžeme ji v průběhu života posilovat.

Se skutečnou láskou a přijetím jsem setkávala u lidí různých věkových kategorií, obvykle to však byli lidé starší či se spoustou životních zkušeností. Spojovala je jedna důležitá věc – bývali poměrně spokojení sami se sebou, měli rádi i sami sebe, ne jenom ty druhé. Jako by měli rádi sebe samotné natolik, že dokázali mít rádi i ty druhé. Vypadalo to, že díky nějakému kouzlu dokázali být vděční za svůj život i za setkání s těmi druhými.

Začala jsem hledat, čím to je, že mají takový dar. Vždyť být spokojený se svým životem by chtěl každý. A postupně jsem zjišťovala, že měli rádi lidi. Nestarali se, jestli si daný člověk jejich náklonnost nějak zaslouží, prostě ho jen měli v oblibě. Překvapivě díky tomu nebyli zranitelnější – díky své lásce dokázali snadno odhadnout, kdy je ten druhý chtěl využívat, a s úsměvem mu řekli „ne“. A třeba se s ním i rozloučili, protože jim ubližoval. Přitom ho ale nezačali odmítat. A se sebou zacházeli úplně stejně jako s těmi druhými.

Když jsem vymýšlela, jak to udělat, abych se jim dokázala co nejvíc podobat, zjistila jsem, že to není až tak složité. Většina lidí má v sobě schopnost mít rád sebe i ty druhé, jen k ní přistupujeme každý trochu jinak. Někdo se jí bojí, tak ji zatlačuje do pozadí. Někdo ji má ukrytou za přesvědčením, že není dost dobrý, aby měl rád ty druhé. Obecně bývá často oslabena či ochromena strachem z něčeho či o něco. Stačí trochu překonat své obavy a najednou můžeme mít rádi lidi.

To se pěkně řekne, ale horší je, jak to vykonat. Zvlášť když se málokomu chce rozebírat a zpracovávat své strachy a obavy. Existují ovšem i způsoby, které jsou přístupné komukoliv – a pomáhají tuto naši schopnost rozvíjet také. Možná o něco méně, ale časem se díky nim třeba odvážíme odložit některé ze svých obav a pak půjde všechno snáz. Jedním z nejjednodušších je myšlenkové cvičení, kterému můžeme věnovat každý den minutu či dvě. Prostě si zkuste párkrát zopakovat větu, kterou si sami připravíte. Měla by znít nějak takhle: „Přeji si štěstí pro všechny lidi.“ nebo „Mám rád lidi kolem sebe.“ Můžete to ještě vylepšit představou lidí okolo, jak se na vás usmívají a jsou vůči vám přátelští.

Vypadá to zvláštně, ale díky tomuhle pravidelnému cvičení časem zjistíte, že se víc zabýváte myšlenkou, že vlastně lidé stojí za to, abyste je měli vcelku rádi. I když třeba nejsou zrovna ideální. Nemusíte ostatně mít rádi všechny. Zejména zpočátku asi budou lidé, k nimž prostě sympatie či soucit pociťovat nemůžete. Není to ani potřeba. Třeba časem budete mít rádi i je, protože mít je rád neznamená souhlasit s jejich činy. Matka milující své dítě nemusí být ráda, že ono dítě třeba někomu ublížilo. Může jej za to potrestat. Ale miluje ho i tak.

Jde spíš o to, že jak začnete pomalu cítit lásku, soucit a přijetí vůči ostatním lidem, začnete mít stále víc lásky i pro sebe samotné. A to je velmi příjemná zkušenost.

Autor: Lenka Šnajdrová | čtvrtek 9.2.2017 8:48 | karma článku: 17.01 | přečteno: 376x

Další články blogera

Lenka Šnajdrová

Dávat a brát

Je pro vás obtížné přijímat dary od těch druhých? Nebo se necítíte dobře, když se jim pokoušíte něco dát? Dávat a brát je náročné umění. Pokud však žijeme mezi lidmi, uplatňujeme ho každý den. Jak si to usnadnit?

12.9.2017 v 18:42 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 256 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Věčná škola

Jak je to vlastně s učením? Skutečně získáme nejvíc vzdělání ve škole? To nemusí být vůbec pravda. Opravdové studium nás čeká po celý život. Jenomže místo známek jsou naše znalosti odměňovány úspěšností a spokojeností.

1.9.2017 v 7:46 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 150 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Únava

Jste unavení? Potřebovali byste zkrátka víc energie? Někdy je řešení celkem snadné. Jindy tak jen vypadá. Odhodlat se k němu dá pak velkou práci. Může od vás totiž vyžadovat změnu, jakou jste vůbec nečekali.

19.8.2017 v 7:52 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 367 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Kdo nehraje, nevyhraje – někdy ovšem prohraje

Každý z nás občas zkouší své štěstí v různých soutěžích a hrách. Občas v nich zvítězíme, často prohrajeme. Proč to pořád děláme? Co tím vlastně můžeme získat? Někdy bývá i prohra něčím jiným, než se na první pohled může zdát...

6.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Tereza Lišková

Dokonalá matka

Jsem dokonalá matka. Vždy dokonale upravená a oblečená podle poslední módy. Jsem skvělá kuchařka, matka, manželka i milenka. Dá to sice hodně práce a odříkání, ale rozzářená tvář dítěte a spokojený výraz manžela za to stojí.

22.9.2017 v 8:52 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 595 | Diskuse

Klára Dvořáková

Co neříkat ráno po náhodném sexu

Večírek, spousta alkoholu, jiskření, vášnivá noc, bolestivé ráno a z pod peřiny kouká cizí noha. Za které otázky máme chuť zabíjet?

22.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 19.64 | Přečteno: 1308 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj na pole!

Už když jsem přicházela ze školy k domovu, vsázela jsem se sama se sebou, zda tam bude ten vzkaz ležet.

21.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 27.29 | Přečteno: 665 | Diskuse

Ivana Dianová

Trest nebo výsměch?

A je to jenom výsměch samotné oběti, a nebo snad celé společnosti? Asi oboje, nebo nevím.................................

20.9.2017 v 16:17 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Viktorie Beso

No, byl to porod!

Podruhé je to prý brnkačka. Pokud tím někdo myslel brnkačku na nervy, tak potom ano. Zrození druhého potomka byl totiž Texaský masakr motorovou pilou.

20.9.2017 v 10:57 | Karma článku: 37.80 | Přečteno: 3684 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 9.23 Průměrná čtenost 386

Člověk, který se snaží žít spokojeným životem. Profesí jsem psycholožka, nyní jsem na rodičovské dovolené.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.