Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

První krok na dlouhé cestě

2. 03. 2017 13:31:11
Přáli byste si zajímavější práci? Hodně dobrých přátel? Lepší zdraví? Ale zjistili jste, že se vlastně bojíte, že něco takového nikdy nedokážete získat? Jedno přísloví nám nabízí radu, jak si cestu za svým cílem usnadnit.

Náš život nám přináší spoustu možností. Zpočátku se jedná jen o to, jestli si budeme hrát s červeným chrastítkem, nebo zvolíme modrého plyšáka. Ale o pár let později už se děláme mnohem závažnější rozhodnutí - alespoň z našeho pohledu. Budu chodit na fotbal, jak chce táta? Zkusím radši výtvarku? A nebo se schovám doma u počítače? V té době nám ještě hodně pomáhají s rozhodováním naši rodiče. Později přichází doba, kdy už je to "jen na nás". Zkusím jít na gymnázium, i když budu mít méně času na zábavu? Mám studovat vysokou školu, když bych mohl hned vydělávat přijatelné peníze?

V pozdějším věku se nám nabízí ještě víc možností. Můžeme si zlepšit zdraví (třeba sportem nebo dietou) či raději brát spoustu léků. Vybíráme mezi lépe placenou prací zabírající celý týden a menšími výdělky za osm hodin práce denně. Můžeme se pustit do dobrodružství zvaného rodina. Nebo třeba zkusit se prosadit v podnikání.

Zajímavé je, že si často vybereme něco jiného, než co bychom skutečně chtěli. Mám se pustit do sportování? To přece nejde! To by mě stálo spoustu sil a času. Půjdu si radši na hodinku či dvě odpočinout před televizí, člověk je přece unavený z práce. Že bych mohl mít zajímavější zaměstnání? Ale tam po mně chtějí, abych dálkově vystudoval vysokou školu! Proč bych dělal něco takového? Takhle mám své jisté. Na druhé straně však toužíme po dobré kondici, po práci, která by nás skutečně bavila a po spoustě dalších věcí.

Co nám brání zkusit si splnit svá přání? Většinou nám schází odvaha. Napadá nás spousta důvodů, proč bychom mohli neuspět. Bojíme se ztratit život, jaký máme nyní. Tušíme, že by nás čekalo hodně úsilí a změn a myslíme si, že je nezvládneme.

Kdysi jsem narazila na jedno zajímavé přísloví. Znělo: "I cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem." Myslím, že její autor také toužil splnit si své přání a přitom zápasil s obavami, že to nevyjde.

Když se pouštíme do nějakého velkého díla, ať už se jedná o studium, o nové zaměstnání, o založení rodiny či třeba o výstup na vysokou horu, pokaždé máme před sebou těžkou cestu. Jsme na ni více či méně dobře vybaveni a v jejím průběhu se může přihodit ledacos, co nás posune dopředu - nebo co nám znemožní jít dál. Potíž je, že většina z nás si dokáže velice dobře představit, co vše jim může zabránit v dosažení cíle. Snadno si domyslíme, že nás čekají měsíce či roky náročné práce a nakonec kvůli nějaké chybě třeba ani nedojdeme tam, kam jsme chtěli.

Spousta lidí - často právě těch velmi chytrých - dokáže takových překážek najít spoustu. A tady začíná jejich problém. Když vidí všechny ty obtíže a možná selhání, přestanou mít chuť jít za svým přáním. Raději ponechají svůj život takový, jaký je - i když jim to příliš nevyhovuje. A pro ty, kteří dosáhli úspěchu, mívají obvykle jen závist. Nebo říkají: "Kdybych se do toho pustil, dokážu to mnohem snáz." A možná mají i pravdu. Jenomže oni to nezkusili.

Když se vrátíme k onomu přísloví, dozvíme se jednu podstatnou věc. Musíme prostě udělat první krok. To je většinou docela zvládnutelné. Udělat první malý krůček neznamená ani velkou dřinu, ani nějaké zvláštní riziko. Výhodou je, že pak můžeme udělat další krok. A další. Jednotlivé kroky samy o sobě nás nepostraší tolik jako myšlenka na celý obrovský úkol, který máme před sebou.

Po nějaké době možná zjistíte, že takto se vám podařilo udělat nemyslitelné. Prostě jste se pustili do práce na tom, abyste si splnili svůj sen. Z nesmírně obtížného díla se stala spousta malých úkolů. A žádný sám o sobě nenahání takovou hrůzu. Když je postupně zvládáte jeden za druhým, najednou zjistíte, že jste úspěšní.

Máte nějaké velké přání? Zkuste udělat nejdřív jen jeden krůček k jeho splnění. A pak další. Neplánujte daleko dopředu, abyste se nepolekali velikosti svého úkolu. Kráčejte pomalu a zvolna. Po nějaké době zjistíte, že jste pokročili o velký kus vpřed. Může se samozřejmě stát, že nedorazíte až do cíle. Možná se někde cestou rozhodnete, že jste vlastně chtěli právě tohle a dál už jít nepotřebujete. Možná najdete odbočku, která povede k ještě lákavějším možnostem.

Budete jedním z těch lidí, kteří se odvážili jít za svými cíli. Ani k tomu nepotřebujete tolik odvahy. Stačí jen udělat jeden malý krok. A pak další. A další.

Autor: Lenka Šnajdrová | čtvrtek 2.3.2017 13:31 | karma článku: 14.87 | přečteno: 386x

Další články blogera

Lenka Šnajdrová

Dávat a brát

Je pro vás obtížné přijímat dary od těch druhých? Nebo se necítíte dobře, když se jim pokoušíte něco dát? Dávat a brát je náročné umění. Pokud však žijeme mezi lidmi, uplatňujeme ho každý den. Jak si to usnadnit?

12.9.2017 v 18:42 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 256 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Věčná škola

Jak je to vlastně s učením? Skutečně získáme nejvíc vzdělání ve škole? To nemusí být vůbec pravda. Opravdové studium nás čeká po celý život. Jenomže místo známek jsou naše znalosti odměňovány úspěšností a spokojeností.

1.9.2017 v 7:46 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 150 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Únava

Jste unavení? Potřebovali byste zkrátka víc energie? Někdy je řešení celkem snadné. Jindy tak jen vypadá. Odhodlat se k němu dá pak velkou práci. Může od vás totiž vyžadovat změnu, jakou jste vůbec nečekali.

19.8.2017 v 7:52 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 367 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Kdo nehraje, nevyhraje – někdy ovšem prohraje

Každý z nás občas zkouší své štěstí v různých soutěžích a hrách. Občas v nich zvítězíme, často prohrajeme. Proč to pořád děláme? Co tím vlastně můžeme získat? Někdy bývá i prohra něčím jiným, než se na první pohled může zdát...

6.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Tereza Lišková

Dokonalá matka

Jsem dokonalá matka. Vždy dokonale upravená a oblečená podle poslední módy. Jsem skvělá kuchařka, matka, manželka i milenka. Dá to sice hodně práce a odříkání, ale rozzářená tvář dítěte a spokojený výraz manžela za to stojí.

22.9.2017 v 8:52 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 595 | Diskuse

Klára Dvořáková

Co neříkat ráno po náhodném sexu

Večírek, spousta alkoholu, jiskření, vášnivá noc, bolestivé ráno a z pod peřiny kouká cizí noha. Za které otázky máme chuť zabíjet?

22.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 19.64 | Přečteno: 1308 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj na pole!

Už když jsem přicházela ze školy k domovu, vsázela jsem se sama se sebou, zda tam bude ten vzkaz ležet.

21.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 27.29 | Přečteno: 665 | Diskuse

Ivana Dianová

Trest nebo výsměch?

A je to jenom výsměch samotné oběti, a nebo snad celé společnosti? Asi oboje, nebo nevím.................................

20.9.2017 v 16:17 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Viktorie Beso

No, byl to porod!

Podruhé je to prý brnkačka. Pokud tím někdo myslel brnkačku na nervy, tak potom ano. Zrození druhého potomka byl totiž Texaský masakr motorovou pilou.

20.9.2017 v 10:57 | Karma článku: 37.80 | Přečteno: 3684 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 9.23 Průměrná čtenost 386

Člověk, který se snaží žít spokojeným životem. Profesí jsem psycholožka, nyní jsem na rodičovské dovolené.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.