Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úžasná moc přírody

24. 03. 2017 10:53:54
Bojujete se stresem? Hledáte nějaký recept na zlepšení zdraví a nálady? Jeden skutečně účinný nám nabízí příroda. A ani ji nemusíte příliš znát...

Když někdo začne vyprávět o léčivé síle přírody, obvykle vzápětí uslyšíte recepty na různé bylinné lektvary či masti. Ty vám v lepším případě prospějí či neuškodí, v horším případě pak také prospět nemusí. Namíchat si tu správnou směs bylin je náročné umění, které se nedá jen tak vyčíst z knížek. Hodně léčivek něco v těle léčí a současně něco v těle zatěžuje, další prospívají jen v určitém množství. A pak je řada rostlin, které u většiny lidí účinkují jen mírně.

Bylinky jsou zkrátka velmi užitečné, ale je třeba se v nich dobře vyznat, aby přinesly jen prospěch. Na počátku minulého století si jich lidé vážili víc než dnes, asi hlavně proto, že lékařská věda tehdy vyléčila mnohem méně než dneska. Když prababička uzdravila dědu ze zápalu plic kombinací bylin a obkladů z tvarohu, byla to nutnost. Dnes by mu lékař mohl předepsat antibiotika a zápal plic by byl vyléčený mnohem snáz. Na některé neduhy však lékařská věda dodnes nemá dostatečně účinné prostředky a tady jsou samozřejmě byliny nesmírně užitečné.

Když uvažuji o léčivé moci přírody já, nevybaví se mi na prvním místě bylinné čaje, ale sbírání bylinek. V dobách, kdy ještě nebylo běžné nakoupit si potřebné býlí v lékárně, chodili lidé rostliny sbírat. Vyrazit ven s košíkem a toulat se nějaký čas v místech, kde v dané roční době najdeme hledanou léčivku – to byla krása.

Postupně jsem zjistila, že samotné výpravy za bylinkami svědčí mému zdraví snad i víc než zimní čaj z nasbíraných rostlin. Když jsem trávila hodně času venku, začala jsem se cítit mnohem lépe. Nenáročný pohyb při potulkách po okolí i při delších výpravách mi prospíval.

Pomalu jsem se začala zajímat o kouzelnou moc přírody jako místa, kam se můžeme chodit zregenerovat. V dobách mé prabáby si toho lidé moc nevšímali, alespoň na vesnici ne. Bydleli tehdy v opravdu malém prostoru. Ještě na počátku minulého století měla běžná vesnická rodina v našem kraji k dispozici jednu či dvě místnosti, zbytek stavení byl určen pro zvířata, nářadí a zásoby. Je tedy samozřejmé, že po většinu roku trávili lidé hodně času venku. Na lukách, v sadech, na polích i v lesích byla spousta místa.

Vlastně si ani nemohli všimnout, že jim pobyt venku chybí. Dokonce i v zimě byli občas venku, protože potřebovali někam dojít, něco zařídit. Strávit celý den v oné jedné obytné místnosti nebylo obvyklé.

My máme možnost žít úplně jinak. Když se ráno probudíme, využijeme koupelnu, kterou máme doma. Snídani jsme si včera dovezli. Do zaměstnání vyrazíme autem a pracujeme samozřejmě někde pod střechou. Cestou z práce možná auto zastavíme v některém obchodě a pak už hurá domů. Musíme rychle zařídit nějaký ten úklid, praní, třeba se i učit s dětmi do školy. No a večer si chvíli odpočineme u televize či u počítače.

Většinu dne tedy dokážeme strávit bez toho, abychom museli vylézt ven. Ostatně v klimatizovaných či vytopených místnostech máme více pohodlí, neútočí tam na nás škodlivé UV záření, nehrozí nám útok komárů či klíšťat, jsme zcela v bezpečí. Problém je, že naše těla se v průběhu statisíců let nevytvářela na to, abychom žili v naprostém klidu a bez nejmenší námahy. Takže jim to nemusí až tak svědčit.

Každodenní pobyt venku našim tělům prospívá, i když není nijak zvlášť pohodlný. Když zkusíte vyrazit ven na procházku, zjistíte to. Nemusíte se ani moc procházet, ale už jen to, že jste venku z bytu, trochu zlepší vaše zdraví. Ono škodlivé UV záření v rozumném množství vylepší vaši náladu, čerstvý vzduch plný vůní vás přiměje dýchat zhluboka a všechno to dění kolem vás zaujme vaši mysl úplně jinak než stále stejné čtyři stěny ve vašem bytě.

Řada lidí po nějaké době zjistí, že se jim venku zlepšila nálada a že se cítí celkově zdravější. Mírná zátěž spojená s pohybem venku tělu opravdu prospívá. Dokonce jsou lidé, kteří používají pobyt venku jako léčebný prostředek. Zkrátka postupně zjistili, že půlhodinová procházka je dokáže zbavit mnoha potíží spojených se stresem, často i mírní úzkosti a smutek.

Na pobyt venku je potřeba přivykat postupně. Když vyrazíte hned první den na dlouhou procházku v dešti a v chladu, nejspíš vás to od dalších vycházek odradí. Pokud vaše tělo zná jen nenáročné prostředí vytopených místností, potřebuje si na tuhle změnu zvykat postupně. Nejjednodušší je začít v době, kdy není až tak chladno (ani přílišné vedro). Svit slunce vám může také pomoci – většině lidí připadá pobyt venku příjemnější, když svítí sluníčko (pokud tedy není zrovna horké léto).

Lepší je pobýt zpočátku venku jen chvíli. Nemusíte lámat rekordy. Stačí, když se na chvilku posadíte na lavičku v parku a třeba si zatím přečtete zprávy v mobilu. Později si možná zvyknete se procházet, ale to nemusí být hned. Záleží na tom, v jaké jste kondici a kolik máte času.

Lidé v minulosti to měli s pobytem venku mnohem jednodušší. I kdyby se jim vůbec nechtělo, byla spousta věcí, které se nedaly zařídit jinak než pochůzkou na zdravém vzduchu. Museli dojít pěšky do práce, hodně jich pracovalo venku, do obchodu na nákupy také chodili pěšky. Navíc tehdy k oblíbeným zábavám patřily pěší výlety, protože automobily ještě nebyly běžné.

I pro nás je jednodušší být venku proto, že musíme – snáz se donutíme k úsilí spojenému s přerušením našeho poklidného odpočinku u počítače či u televize. Jenomže jak najít něco, co nás přiměje vyrazit ven? Hodně lidí chodí ven se svým pejskem či s dětmi. Je vlastně zajímavé, že většina z nás vyjadřuje přesvědčení, že dětem pobyt venku prospívá – a že prospívá nám, o tom nepřemýšlíme. Někdo si zvykne chodit pěšky do některého obchodu, kde se obtížně parkuje. Někdo si vezme sportovní oblečení a vyrazí běhat – i to je společensky přijímaný důvod, proč vyrazit ven. Sportovat je moderní a navíc si tak můžete i vylepšit postavu.

A nebo nám zbývá ono staré dobré sbírání bylinek, o kterém byla zmínka na začátku článku. Nemusíte je nutně potřebovat na léčení. Bylinky krásně voní, sušené vypadají hezky ve váze i jako součást různých dekorací. Pro hodně lidí je příjemné něco sbírat, něco získávat, jít za nějakým cílem. A třeba nakonec i na ten voňavý čaj dojde. A jeho nejvýraznější účinek na vaše zdraví bude možná spočívat právě v tom, že jste díky sbírání léčivek strávili hodně času venku.

Autor: Lenka Šnajdrová | pátek 24.3.2017 10:53 | karma článku: 12.55 | přečteno: 339x

Další články blogera

Lenka Šnajdrová

Dávat a brát

Je pro vás obtížné přijímat dary od těch druhých? Nebo se necítíte dobře, když se jim pokoušíte něco dát? Dávat a brát je náročné umění. Pokud však žijeme mezi lidmi, uplatňujeme ho každý den. Jak si to usnadnit?

12.9.2017 v 18:42 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 256 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Věčná škola

Jak je to vlastně s učením? Skutečně získáme nejvíc vzdělání ve škole? To nemusí být vůbec pravda. Opravdové studium nás čeká po celý život. Jenomže místo známek jsou naše znalosti odměňovány úspěšností a spokojeností.

1.9.2017 v 7:46 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 150 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Únava

Jste unavení? Potřebovali byste zkrátka víc energie? Někdy je řešení celkem snadné. Jindy tak jen vypadá. Odhodlat se k němu dá pak velkou práci. Může od vás totiž vyžadovat změnu, jakou jste vůbec nečekali.

19.8.2017 v 7:52 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 367 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Kdo nehraje, nevyhraje – někdy ovšem prohraje

Každý z nás občas zkouší své štěstí v různých soutěžích a hrách. Občas v nich zvítězíme, často prohrajeme. Proč to pořád děláme? Co tím vlastně můžeme získat? Někdy bývá i prohra něčím jiným, než se na první pohled může zdát...

6.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Tereza Lišková

Dokonalá matka

Jsem dokonalá matka. Vždy dokonale upravená a oblečená podle poslední módy. Jsem skvělá kuchařka, matka, manželka i milenka. Dá to sice hodně práce a odříkání, ale rozzářená tvář dítěte a spokojený výraz manžela za to stojí.

22.9.2017 v 8:52 | Karma článku: 18.03 | Přečteno: 595 | Diskuse

Klára Dvořáková

Co neříkat ráno po náhodném sexu

Večírek, spousta alkoholu, jiskření, vášnivá noc, bolestivé ráno a z pod peřiny kouká cizí noha. Za které otázky máme chuť zabíjet?

22.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 19.64 | Přečteno: 1308 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj na pole!

Už když jsem přicházela ze školy k domovu, vsázela jsem se sama se sebou, zda tam bude ten vzkaz ležet.

21.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 27.29 | Přečteno: 665 | Diskuse

Ivana Dianová

Trest nebo výsměch?

A je to jenom výsměch samotné oběti, a nebo snad celé společnosti? Asi oboje, nebo nevím.................................

20.9.2017 v 16:17 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Viktorie Beso

No, byl to porod!

Podruhé je to prý brnkačka. Pokud tím někdo myslel brnkačku na nervy, tak potom ano. Zrození druhého potomka byl totiž Texaský masakr motorovou pilou.

20.9.2017 v 10:57 | Karma článku: 37.80 | Přečteno: 3684 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 9.23 Průměrná čtenost 386

Člověk, který se snaží žít spokojeným životem. Profesí jsem psycholožka, nyní jsem na rodičovské dovolené.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.