Zatnout zuby a vydržet

Také byste rádi žili pohodovým životem, ve kterém by se vám úplně všechno dařilo? Ale jak to udělat, když dosáhnout jakéhokoliv cíle vyžaduje nějaké oběti a nepohodlí? 

Každý den děláme spoustu rozhodnutí. Některá z nich jsou vcelku banální - jestli si dám ke snídani rohlík nebo chléb obyčejně nehraje už za pár minut žádnou roli. Jiná jsou zdánlivě nedůležitá. Když se zrovna začínáte pokoušet o zdravý životní styl, obyčejný rozdíl mezi svačinou v podobě jablka a schroupanou čokoládovou tyčinkou může změnit vaše plány. Třeba tím, že vás zbaví odvahy pokračovat v naplánované úpravě jídelníčku. 

Pak jsou rozhodnutí mnohem důležitější, u kterých je nám všem jasné, že ovlivní náš život opravdu výrazně a dlouhodobě. Když se přihlásíte do nějakého kurzu, koupíte něco na hypotéku či nastoupíte do zaměstnání, jedná se o velký závazek. A je jen na vás, jak se k němu později postavíte.

Nejspíš budete mít zpočátku radost ze svého výběru. Možnost, kterou jste si zvolili, pro vás bude v mnoha ohledech výhodná. Přinese vám asi i spoustu radosti. Ale po nějaké době se může stát, že objevíte i stinné stránky svého rozhodnutí. Najednou si všimnete, o co všechno jste byli připraveni. Kvůli splácení hypotéky nemůžete mít další věci, které se vám líbí. Kurz vám zabírá spoustu volného času. A v zaměstnání nejsou jen milí kolegové a zajímavá práce, ale i nudné úkoly a lidé, kteří vás docela unavují.  

Pak přichází zvláštní období. Najednou nejste tak docela spokojeni s tím, co jste si vybrali. A přemýšlíte, jestli to ještě nemůžete změnit.

Domnívám se, že dříve měli lidé svou volbu trochu jednodušší. Když už se jednou rozhodli třeba vstoupit do manželství, znamenalo to volbu téměř definitivní. Bylo zvykem neměnit svá rozhodnutí tak snadno a neřešit závazky tím, že budeme hledat cesty, jak se jim vyhnout. Samozřejmě i tehdy byl prostor na změny, ale jejich provedení bývalo o dost obtížnější než dnes.

V dnešní době naše rozhodnutí až tak závazná nejsou. Když se k něčemu zavážeme, často už předem přemýšlíme, jak budeme moci nejsnadněji vycouvat, kdyby se nám naše volba znelíbila. To je podporováno i společenským názorem. Pokud vám něco nevyhovuje, můžete to vyměnit. Často i docela snadno. Díky tomu budou lidé dělat svá rozhodnutí mnohem snáz. A málokdo vám bude vyčítat, že jste to všechno po nějaké době změnili.

Oba tyto přístupy mají svá pro i proti. Dnešní člověk má víc prostoru hlídat si svá práva. Když není spokojen a má pocit, že je mu ubližováno, je zvyklý se bránit. Pokud mu nevyhovuje jeho současná situace, poměrně snadno z ní může uniknout. Samozřejmě to nejde vždy, ale důraz na lidskou svobodu a na naše práva a nároky je mnohem výraznější.

Lidé by takto teoreticky měli žít mnohem spokojenějším životem. Mohli by si určovat, jaké příjemné věci jim jejich rozhodnutí přinesou - a těm nepohodlným se vyhnout. Byli by víc chráněni před zvůlí ze strany těch druhých. A žádná chyba by nebyla tak velká, aby na ni nebylo možné zapomenout.

Jenomže potom trochu zapomínáme na druhou misku vah. Na té leží slovo povinnosti. Když se pro něco rozhodnete, bude vás to stát spoustu věcí, budete se muset ledasčeho vzdát a navíc ještě počítat s tím, že to celé nepůjde podle vašich představ. Každá volba s sebou nese i nutnost cosi obětovat. Mít povinnosti není nic pohodlného. Dokonce si můžeme myslet, že je to proti našim právům.

Když chcete žít mezi druhými lidmi, je potřeba na to myslet. Očekávat, že ti druzí by měli zvládnout své závazky, i když se jim nelíbí, aby byla naplněna naše přání - to nemusí odpovídat realitě. Mohu sice požadovat přátelské prostředí v zaměstnání a úkoly, které mě velmi baví, totéž si však přejí i ti ostatní. Když pak zjistíte, že část vaší práce je docela otravná a kolegy přestalo bavit poslouchat, jak skvěle jste se bavili o víkendu, budete možná překvapeni.

Dřív bylo zvykem klást důraz na misku vah, kde leželo slovo povinnosti. Hodně důležité bývalo "zatnout zuby a vydržet." I když se vám vůbec nedařilo. I když vám někdo skutečně ubližoval. I když vás to poškozovalo.

Asi to činilo lidi o něco zranitelnějšími. Nemohli se tolik bránit, když se dostali do nevyhovující situace. Víc si lámali hlavu s každým rozhodnutím, protože jejich chyby už nepůjdou tak snadno napravit. Na druhé straně však neočekávali od života tolik a bývali pak méně zklamáni. Bylo jim jasné, že každá jejich volba s sebou nese i spoustu věcí, jež se jim zkrátka nebudou líbit. A že to tak v životě chodí. Dokázali se přes ně snáz přenést - a dosáhnout díky tomu řady úspěchů.

Pokud položíte velký důraz na misku vah s nápisem "práva", najednou jste vy tím, podle něhož by se mělo všechno dít. Svět by měl fungovat tak, abyste byli spokojeni, aby vás nikdo nezraňoval, aby se vám všechno dařilo. Problém je, že skutečný život takhle nefunguje. Na světě jsou i ti druzí a ti mohou mít úplně stejné očekávání jako vy. A také si nemyslí, že by se měli vzdávat svého pohodlí proto, aby ti ostatní byli šťastní. Potom se všichni trápí, protože ani sebelepší boj o jejich práva jim neposkytne to, co očekávali.

Je možné, že tou nejlepší cestou je hledat rovnováhu mezi oběma miskami vah. Když vyvážíte svá práva stejnou měrou povinností, můžete získat úplně nejvíc. Na jedné straně nebudete tak zranitelní, až se ostatní budou snažit získat co nejvíc na váš úkor. Na druhé straně budete počítat s tím, že dosažení vašich cílů znamená spoustu obětí, které prostě musíte přinést.

Pro většinu z nás je takové hledání celoživotním úkolem. Když vás však lidé okolo zásobují radami, jak změnit to, s čím jste nespokojeni, někdy může pomoci připomenout si radu, předávanou po generace. Chceš - li něčeho dosáhnout, musíš často prostě zatnout zuby a vydržet. Jinak se sice zbavíte toho, co vás momentálně obtěžuje, ale také přijdete o možnost dosáhnout toho, co byste chtěli.