Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Loučení

20. 06. 2017 8:21:20
Je pro vás těžké se rozloučit - ať už s věcmi, nebo s lidmi? Změny, které jsou s loučením spojeny, nás často stojí spoustu energie. Můžeme si to nějak usnadnit?

Každý z nás občas zažije chvíli, kdy se musí rozloučit. Ať už s dobrými přáteli, nebo se svým domovem - či třeba také jen s obchůdkem na rohu, kam jsme chodili nakupovat, a nebo i jen s obyčejným tričkem, které zkrátka dosloužilo a roztrhalo se. Drobné a nepříliš významné "sbohem" říkáme v duchu nejspíš mnohokrát denně - když odcházíme z práce, když vystupujeme z autobusu či poté, co jsme dojedli večeři. To si ani neuvědomujeme.

Jsou ovšem mnohem větší loučení, která očekáváme často i roky dopředu a jichž se do určité míry obáváme. Máme z nich strach. Najednou ztratíme něco, na co jsme už přivykli. Náš život bude jiný. Je možné, že třeba i o něco lepší, ale to v danou chvíli není podstatné.

Lidé by mnohdy dali přednost životu, který po nich žádné změny nevyžaduje. To je ostatně pochopitelné. Jakákoliv proměna nás stojí nějakou energii, protože prostě čelíme něčemu jinému. Způsobuje nám menší či větší stres a i když se na ni možná těšíme a budeme z ní snad i mít užitek, trochu otřese našimi zvyklostmi. Když je změn víc, než jich dokážeme unést, nebo když jsou opravdu velké, zažijeme i pocit přetíženosti, únavu, zoufalství - někdy dokonce onemocníme.

Není divu, že s myšlenkou na loučení vědomě či nevědomky spojujeme pocit určité nepohody, nechce se nám do něj příliš. Mnozí z nás jsou ochotni rozloučit se s něčím (či s někým) až ve chvíli, kdy už je skoro pozdě. Způsobíme si spoustu starostí a práce navíc, protože ta pravá chvíle ke změně je už dávno pryč. Ať se jedná o setrvávání v pracovních podmínkách, které nám přestaly vyhovovat, nebo o vztah s někým, s kým si vlastně vůbec nerozumíme. Někdy se snažíme takové proměně zabránit dokonce i tím, že mnohé obětujeme - a teprve později se ukáže, jak marné bylo naše úsilí.

Jsou také chvíle, kdy nemáme moc na vybranou. Prostě musíte zamávat na rozloučenou svým spolužákům, když škola skončila. Nevyhnete se nutnosti opustit hotel, kde jste si užívali kouzelnou dovolenou. Vaše oblíbené boty se jednoho dne rozpadnou, sekačka na trávu nakonec přestane fungovat a dokonce i z krásného automobilu bude starý vrak.

Rozloučit se ve správnou chvíli můžeme považovat za umění, které se dá studovat po celý život. Když dokážete rozeznat, že v tuhle chvíli je něco zralé skončit, aby mohlo začít cosi jiného, a skutečně onen konec přijmout, vyhráli jste první cenu. Lidé kolem vás budou možná říkat, že snadno zvládáte změny. Nebo že máte víc energie než oni. Třeba je i překvapí, jak snadno se dají dokázat i náročné věci v životě.

Možná bude snadnější onu nejlepší chvíli najít, když prozkoumáte, co by vám mohlo to které loučení přinést. Že vám pokaždé něco sebere, o tom nemusíte pochybovat. Po rozloučení však zjišťujeme, že jsme díky němu získali i zcela nový prostor pro náš život. Máme jiné možnosti, i když je zpočátku musíme usilovně hledat. Na místo toho, co jsme ztratili, postupně přichází něco dalšího. Je do značné míry na nás, co to vlastně bude. A když se na to začneme připravovat předtím, než nás okolnosti přivedou k ukončení toho starého, máme velký náskok.

Najednou už nečelíme takovému smutku a obavám, protože vlastně jen přecházíme do dalšího života, který už díky svým myšlenkám a plánům celkem dobře známe. Stresová zátěž, kterou změna přináší, je o něco mírnější. Může se stát, že se na rozloučení začnete i těšit, protože už jste nadšení svými plány na to, co bude následovat. To vám dodá sílu unést změny podstatně lépe.

Dá se říci, že nejlepší "sbohem" je takové, které se nám podaří alespoň do určité míry spojit i s vítáním něčeho, co přichází. Najednou je stresující zátěž pro nás o něco lehčí a bolest ze ztráty mírnější.

Rozloučit se s tím, co po nějakou dobu patřilo k našemu životu, může být obtížné. Ale pokud tomu dokážete čelit s očekáváním, čím vyplníte onen prázdný prostor, jenž vznikne, je všechno mnohem snadnější. I velké a těžké "sbohem" se stane o něco lehčím, pokud jsme na něj připraveni.

Autor: Lenka Šnajdrová | úterý 20.6.2017 8:21 | karma článku: 11.10 | přečteno: 264x

Další články blogera

Lenka Šnajdrová

Dávat a brát

Je pro vás obtížné přijímat dary od těch druhých? Nebo se necítíte dobře, když se jim pokoušíte něco dát? Dávat a brát je náročné umění. Pokud však žijeme mezi lidmi, uplatňujeme ho každý den. Jak si to usnadnit?

12.9.2017 v 18:42 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 256 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Věčná škola

Jak je to vlastně s učením? Skutečně získáme nejvíc vzdělání ve škole? To nemusí být vůbec pravda. Opravdové studium nás čeká po celý život. Jenomže místo známek jsou naše znalosti odměňovány úspěšností a spokojeností.

1.9.2017 v 7:46 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 150 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Únava

Jste unavení? Potřebovali byste zkrátka víc energie? Někdy je řešení celkem snadné. Jindy tak jen vypadá. Odhodlat se k němu dá pak velkou práci. Může od vás totiž vyžadovat změnu, jakou jste vůbec nečekali.

19.8.2017 v 7:52 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 367 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Kdo nehraje, nevyhraje – někdy ovšem prohraje

Každý z nás občas zkouší své štěstí v různých soutěžích a hrách. Občas v nich zvítězíme, často prohrajeme. Proč to pořád děláme? Co tím vlastně můžeme získat? Někdy bývá i prohra něčím jiným, než se na první pohled může zdát...

6.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Tereza Lišková

Dokonalá matka

Jsem dokonalá matka. Vždy dokonale upravená a oblečená podle poslední módy. Jsem skvělá kuchařka, matka, manželka i milenka. Dá to sice hodně práce a odříkání, ale rozzářená tvář dítěte a spokojený výraz manžela za to stojí.

22.9.2017 v 8:52 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 595 | Diskuse

Klára Dvořáková

Co neříkat ráno po náhodném sexu

Večírek, spousta alkoholu, jiskření, vášnivá noc, bolestivé ráno a z pod peřiny kouká cizí noha. Za které otázky máme chuť zabíjet?

22.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 19.64 | Přečteno: 1308 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj na pole!

Už když jsem přicházela ze školy k domovu, vsázela jsem se sama se sebou, zda tam bude ten vzkaz ležet.

21.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 27.29 | Přečteno: 665 | Diskuse

Ivana Dianová

Trest nebo výsměch?

A je to jenom výsměch samotné oběti, a nebo snad celé společnosti? Asi oboje, nebo nevím.................................

20.9.2017 v 16:17 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Viktorie Beso

No, byl to porod!

Podruhé je to prý brnkačka. Pokud tím někdo myslel brnkačku na nervy, tak potom ano. Zrození druhého potomka byl totiž Texaský masakr motorovou pilou.

20.9.2017 v 10:57 | Karma článku: 37.80 | Přečteno: 3684 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 9.23 Průměrná čtenost 386

Člověk, který se snaží žít spokojeným životem. Profesí jsem psycholožka, nyní jsem na rodičovské dovolené.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.