Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stěhování a domov

29. 07. 2017 8:00:25
Kde jste vlastně doma? Dnes bývá vcelku běžné občas se přestěhovat, ale domov je prý jen jeden. Co je na tom pravdy?

Většina z nás má nějaké místo, kterému říkáme domov. Obvykle je to tam, kde jsme zvyklí spávat skoro každou noc. Míváme tam uloženou alespoň část svých věcí. V tom ostatním se liší člověk od člověka.

Hodně lidí je doma tam, kde už spoustu let žijí. Tráví tam velkou část svého času a na delší dobu opouštějí domov jen o dovolené. A to ještě pouze na pár dní. Někomu se podaří dokonce získat zaměstnání, díky němuž je doma i v pracovní době. Svůj domov si zdobí, vylepšuje a celkově je tam spokojen.

Někdy se jim tam líbí dokonce natolik, že o jakémkoliv přestěhování odmítají uvažovat. Tohle je můj rodný dům, tady každého v okolí znám, sem zkrátka patřím. Co na tom, že se za ta léta spousta věcí změnila, pro mě je to místo cenné prostě tím, že se tu cítím v bezpečí.

Pak jsou ovšem i lidé, pro které představuje domov jen místo, kde přenocují (pokud zrovna nespí v hotelu) a zabalí si zavazadla na svou další cestu. Není tak důležité, kde se zrovna nachází, jen je potřeba, aby byl snadno dostupný a dobře zabezpečený. Stejně se za pár let přesunou jinam.

No a většina z nás je kdesi mezi těmito dvěma extrémy. Podařilo se nám zabydlet se v nějakém domě či v bytě a tak nějak doufáme, že tam budeme natrvalo. Ale pak se objeví nutnost změny – třeba potřeba většího bytu či nabídka skvělého zaměstnání. A my pokrčíme rameny, objednáme stěhovací vůz a jsme zase někde jinde.

Změna bydliště nám přináší hodně výhod – a snad ještě víc nevýhod. Zpočátku si všimneme spíš toho pozitivního, jinak bychom se k přestěhování ani neodhodlali.

Možná se dostaneme do lepšího prostředí. Kolem bude spousta parků, hodně možností bavit se a nakupovat, doprava v novém místě je skvělá, pracovních příležitostí spousta, mají tam školy s dobrou pověstí a sousedé by také mohli být tišší a chápavější... Tyhle argumenty se používají asi nejčastěji, když se rozhodujeme o přestěhování. A pak je ještě spousta dalších, které ani neříkáme nahlas.

Budeme dál od své rodiny, takže nehrozí, že bychom museli trávit čas pravidelnými zdvořilostními návštěvami. Víkendy si uspořádáme po svém. A svým příbuzným budeme moct ukázat jen uklizený byt a vymydlené děti, když se k nám vydají.

Máme možnost začít v místě, kde nás nikdo moc nezná. Takže můžeme dosáhnout toho, že si o nás naši sousedé vytvoří příznivější dojem a třeba se s námi budou víc přátelit. Nikdo si nebude pamatovat trapasy, které jsme dokázali předvést v původním bydlišti. Pro všechny budeme jen paní či pán tenaten a ne malá Helenka, která chodila v ušmudlaných šatečkách či Josífek, přece víte, jak ho tehdy museli lovit z toho výkopu...

Napadne nás spousta důvodů, proč je změna bydliště vlastně výhodou či přímo výhrou. Jenomže až se v novém místě zabydlíte, začnou se objevovat první potíže.

Pomalu zjišťujete, že k životu vlastně nepotřebujeme ani tolik zeleně, ani skvěle fungující dopravu (stejně všude jezdíte autem a tady je málo parkovacích míst). Byli jste tak nějak zvyklí na uspořádání v místě, kde jste žili, takže tu spoustu divadel a galerií kolem ani nevyužijete. A obchod, který stával u vašeho bývalého domova, vás dokázal zásobovat většinou z toho, co jste běžně potřebovali. Nemuseli jste kvůli čerstvým rohlíkům několikrát týdně marnit spoustu času ve velkém hypermarketu...

Vaši rodiče a příbuzní vám připravili nejednu horkou chvilku. Někteří z nich pořád kritizovali všechno možné, jiní očekávali každou chvíli nějakou pomoc. Ale teď, když jsou daleko od vás, vám chybí. Že by někdo přivedl děti ze školky či je ohlídal, abyste se mohli vydat do divadla? Nebo vám dokonce pomohl s úklidem a s vařením, protože jste si pohmoždili ruku? Teď je to všechno jen na vás.

Najednou zjistíte, že vám vlastně chybějí ti sousedé a známí z okolních ulic, mezi které jste od dětství tak nějak zapadli. Není tu nikdo, kdo by se s vámi každý den zastavil na kus řeči, zašel si společně posedět večer do místní hospůdky či vám prostě jen pohlídal kočku, když chcete na víkend odjet. Možná si pamatují, jaké hlouposti jste provedli před několika lety, ale na druhé straně vy o nich víte, jak řádili tehdy, když... Prostě jste si byli blízcí.

Stěhování je zkrátka těžká věc. Ne nadarmo se hodně lidí snažilo a snaží zůstávat v místech, kde se narodili. V minulosti to bylo vcelku normální. Když lidé necestovali, představovalo pro ně bydliště v rodné vsi či o kousek dál naprosto běžnou volbu. Někdo vyrazil kamsi daleko, ale že by to bylo až tak běžné?

Dneska od sebe očekáváme, že všechno dokážeme snadno změnit. Už není tak důležité, jestli bydlíme tady, nebo na druhém konci světa. Je pro nás normální vyrazit za příležitostí k lepší práci, vztahu či vzdělání – a očekávat tam nový domov, který nás na pár let přijme se stejně otevřenou náručí jako ten předchozí. Druhé stěhování je už o něco snazší a to třetí – no, máme v tom přece cvik.

Časem můžeme zjistit, že jsme z toho tak nějak unavení. Každý přesun nás stál trochu energie, kterou bychom raději využili jinde. I sebepříjemnější změna představovala určitou míru zátěže. Pomalu zjišťujeme, že vlastně nevíme, kde jsme doma. Bylo to tam, co se narodilo první dítě? Nebo v tom městě, ve kterém jsi sehnal práci v pivovaru? Skvělé to bylo určitě i v tom bytě s výhledem na les... Ale když se chvíli zamyslíte, možná zjistíte, že vaše myšlenky se i po létech vracejí k místu, kde jste kdysi vyrůstali a dospívali.

Po tolika stěhováních najdete svůj domov. Je ukrytý ve vašich vzpomínkách na to, jak jste jako malá Helenka upatlaná od třešní či jako Josífek lezoucí přes každý plot měli místo, kam jste opravdu patřili. Nosíte si ho s sebou. Vaše adresa trvalého bydliště s tím nemá až tak moc společného. Až budete hledat místo, kde jste vážně doma, zkuste si na něj vzpomenout. Přinese vám jistotu, že na světě je nějaké místo, kam skutečně patříte. Navzdory svým chybám a přehmatům. I se všemi znalostmi a úspěchy. Je to prostě váš domov.

Ta vzpomínka vás osvěží dnes i za dvacet let. A třeba vám i dodá sílu, kterou zrovna potřebujete na další stěhování. Vědomí, že je na světě jedno místo, kde opravdu máte své kořeny, dodává jistotu a pocit bezpečí. I když se tam dnes už možná podíváte jen jednou za pár let či ani to ne.

Autor: Lenka Šnajdrová | sobota 29.7.2017 8:00 | karma článku: 11.43 | přečteno: 262x

Další články blogera

Lenka Šnajdrová

Dávat a brát

Je pro vás obtížné přijímat dary od těch druhých? Nebo se necítíte dobře, když se jim pokoušíte něco dát? Dávat a brát je náročné umění. Pokud však žijeme mezi lidmi, uplatňujeme ho každý den. Jak si to usnadnit?

12.9.2017 v 18:42 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 256 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Věčná škola

Jak je to vlastně s učením? Skutečně získáme nejvíc vzdělání ve škole? To nemusí být vůbec pravda. Opravdové studium nás čeká po celý život. Jenomže místo známek jsou naše znalosti odměňovány úspěšností a spokojeností.

1.9.2017 v 7:46 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 150 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Únava

Jste unavení? Potřebovali byste zkrátka víc energie? Někdy je řešení celkem snadné. Jindy tak jen vypadá. Odhodlat se k němu dá pak velkou práci. Může od vás totiž vyžadovat změnu, jakou jste vůbec nečekali.

19.8.2017 v 7:52 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 367 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Kdo nehraje, nevyhraje – někdy ovšem prohraje

Každý z nás občas zkouší své štěstí v různých soutěžích a hrách. Občas v nich zvítězíme, často prohrajeme. Proč to pořád děláme? Co tím vlastně můžeme získat? Někdy bývá i prohra něčím jiným, než se na první pohled může zdát...

6.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 326 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Tereza Lišková

Dokonalá matka

Jsem dokonalá matka. Vždy dokonale upravená a oblečená podle poslední módy. Jsem skvělá kuchařka, matka, manželka i milenka. Dá to sice hodně práce a odříkání, ale rozzářená tvář dítěte a spokojený výraz manžela za to stojí.

22.9.2017 v 8:52 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 595 | Diskuse

Klára Dvořáková

Co neříkat ráno po náhodném sexu

Večírek, spousta alkoholu, jiskření, vášnivá noc, bolestivé ráno a z pod peřiny kouká cizí noha. Za které otázky máme chuť zabíjet?

22.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 19.64 | Přečteno: 1308 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj na pole!

Už když jsem přicházela ze školy k domovu, vsázela jsem se sama se sebou, zda tam bude ten vzkaz ležet.

21.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 27.29 | Přečteno: 665 | Diskuse

Ivana Dianová

Trest nebo výsměch?

A je to jenom výsměch samotné oběti, a nebo snad celé společnosti? Asi oboje, nebo nevím.................................

20.9.2017 v 16:17 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 1385 | Diskuse

Viktorie Beso

No, byl to porod!

Podruhé je to prý brnkačka. Pokud tím někdo myslel brnkačku na nervy, tak potom ano. Zrození druhého potomka byl totiž Texaský masakr motorovou pilou.

20.9.2017 v 10:57 | Karma článku: 37.80 | Přečteno: 3684 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 9.23 Průměrná čtenost 386

Člověk, který se snaží žít spokojeným životem. Profesí jsem psycholožka, nyní jsem na rodičovské dovolené.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.