Únava

Jste unavení? Potřebovali byste zkrátka víc energie? Někdy je řešení celkem snadné. Jindy tak jen vypadá. Odhodlat se k němu dá pak velkou práci. Může od vás totiž vyžadovat změnu, jakou jste vůbec nečekali.

Skoro jistě si vzpomenete, jaké to je, když jste opravdu unavení. Každý občas prožíváme takové chvíle. Nejraději bychom všeho nechali. Obzvláště toho, co právě děláme. Tušíme, že když si odpočineme, bude nám o něco lépe. A většinou to zafunguje, i když někdy jen na chvíli.

S únavou je to totiž trochu složitější. Někdy se skutečně jedná o chybu v životosprávě či o důsledek příliš hektické činnosti poslední dobou. Pak je nejrozumnějším léčebným prostředkem právě spánek či pár dní odpočinku. Unavení však můžeme být i z úplně jiných důvodů. Část našich potíží třeba vůbec nesouvisí s tím, jak moc jsme v poslední době zanedbávali spaní či kolik nových a náročných úkolů jsme se pokoušeli zvládnout.

Občas se setkáme s pocitem vyčerpání a nechuti do další činnosti i v případě, že k něčemu takovému vůbec nedošlo. Jeho příčinou je totiž něco jiného než obyčejná únava v důsledku nadměrného přetěžování. Tehdy jsou její kořeny zkrátka jinde. V naší mysli a v našich očekáváních.

To, že jsme unavení, znamená pokaždé, že někde došlo k nerovnováze. A naše tělo nám posílá signál o oné nerovnováze - buď hodně silný, nebo jenom takový mírný, aby se neřeklo. Když máme za sebou vyčerpávající pochod po horách, snadno přijmeme jeho doporučení. Prostě naše nohy už nechtějí kráčet, potřebujeme si sednout a v klidu dopřát svému tělu prostor k doplnění energie. Pokud jsme celý týden usilovně pracovali na novém a náročném projektu, pochopíme, když jsme unavení a o víkendu chceme prostě jen být v klidu doma.

Kupodivu jsou druhy únavy, u kterých takto tělu naslouchat neumíme. Ani když se naše vyčerpání postupně prohlubuje, nedokážeme se zastavit a zjistit, co děláme špatně a co je potřeba změnit. Někdy pak postupně vklouzneme do potíží nazývaných z nedostatku vhodnějších slov depresí, jindy jsme jen nevrlí a nespokojení. Především se však cítíme unavení a rádi bychom toho všeho nechali.

Naše tělo a mysl obvykle vědí, proč nám něco takového vyvedly. Z jakého důvodu brzdí naše aktivity a starají se o to, že se necítíme dobře. Ale my nemíváme odvahu jim naslouchat, dokud naše potíže nejsou opravdu nesnesitelné.

Často v takových chvílích stačí začít hledat, co nás vlastně tak vyčerpává. Výsledek pátrání nás ovšem může překvapit. Zvlášť pokud zjistíme, že onou zátěží je něco, o čem jsme si mysleli, že to pro nás bude naopak velkým přínosem. Potom je velmi obtížné zamyslet se nad tím, jak se onoho zdroje trápení zbavit.

Jsou lidé, kteří dokážou po léta trpět nedostatkem energie a různými potížemi prostě proto, že se snaží udržet v nevyhovujícím vztahu. Nebo chodí do zaměstnání, které neodpovídá jejich možnostem. Třeba si také - hnáni třeba svým svědomím - naložili tolik práce v domácnosti či péče o své blízké, že prostě překračují své limity.

Je ostatně možné, že jiní lidé naprosto stejné úkoly zvládají zcela snadno. Třeba jejich známí či příbuzní dokážou dělat totéž a nijak tím nestrádají. To ovšem neznamená, že právě vaše cesta životem musí být nutně podobná. Každý z nás má jiné dispozice a zatímco někdo se dokáže stát úspěšným vrcholovým sportovcem, pro jiného je mnohem reálnější prodávat v bistru na náměstí.

Pokud si rádi popovídáte s lidmi, nejspíš vás bude celodenní práce v liduprázdném archivu vyčerpávat. A argumentovat tím, jak kolega přichází ze stejného archivu v dobré náladě a plný energie, není moc dobrý nápad. Nejspíš si potřeboval odpočinout od lidské společnosti, protože má jinou povahu než vy. Únava, kterou cestou domů pociťujete, může být jasným signálem o tom, že byste měli být víc s těmi druhými. A vracet se domů také s úsměvem na rtech, ne zamračení a nespokojení jako nyní.

Stejné je to i s jinými oblastmi života. Vaše tělo vám rádo poradí, co potřebujete. Pokud se snažíte příliš bojovat se svou přirozeností, zjistíte, že vás to zbavuje energie měrou vskutku nebývalou. Můžete to považovat za záhadu. Když strávíte den těžkou prací na zahradě a cítíte se vcelku dobře, těžko porozumíte tomu, proč na úřadě vás vyčerpává pouhé sezení na židli a občasné podání formuláře příchozímu klientovi.

Co s tím můžeme dělat? Tady se nám samo nabízí zdánlivě nejjednodušší řešení - prostě vyhledat, na co jsme právě my stavění. A zabývat se tím. Najednou budeme mít spoustu energie, užijeme si mnohem víc radosti a uděláme toho také o dost víc. Jenomže právě tohle doporučení se většinou míjí účinkem, protože vyžaduje velkou odvahu. Tu má málokdo z nás.

Proto bývá bezpečnější zkusit nejprve opatrnější cestu, i když ta nepovede k tak rychlým výsledkům. Je také mnohem složitější. Při ní musíme pomalu zkoumat, jací vlastně jsme. Co nám svědčí a jak si naopak ubližujeme. A postupně se učit přijmout, že prostě některé své vlastnosti nezměníme, i když se nám nezamlouvají. Bylo by pro nás třeba přijatelnější, když bychom měli zdraví dvacetiletého sportovce, vzdělání třicetiletého vysokoškoláka a pracovní zkušenosti úspěšného čtyřicátníka. Jenomže nikdo z nás nemá všechno dohromady.

Po nějaké době pro vás bude snazší smířit se s tím, jací opravdu jste. Něco z toho se dokonce dá změnit, ale hodně věcí zkrátka ne. Pak můžete začít hledat způsoby, jak využít vaše vlastnosti a dovednosti k tomu, čím se budete zabývat. Třeba to nebude činnost, kterou by si pro vás přáli vaši rodiče. A skoro určitě zvolíte něco jiného, než čemu se věnuje některý extrémně úspěšný soused či známý.

Ale většinou to stojí za to. Místo věčné únavy a nevrlosti najednou zjistíte, že je život vlastně docela pěkný. Třeba vám ti druzí nebudou závidět skvělou pracovní pozici či s obdivem hledět na to, jak dokážete sladit fungování domácnosti, zaměstnání a ještě se starat o nemocnou maminku. Taky je neohromíte novým luxusním autem. Po nějaké době však zjistíte, že váš život je pro ně záhadou v jiném směru. To, jak máte najednou spoustu energie, užíváte si radosti a místo uštvaného pobíhání z místa na místo si očividně vychutnáváte každý den, nepřehlédnou. Když se nad tím zamyslíte, neměnili byste s nimi.

Vaše dny jsou mnohem příjemnější. Užíváte si je díky činnostem, na které jste skutečně "stavění". Zažíváte o dost víc úspěchů, když si dovolíte dělat to, v čem dokážete být dobří. A co je nejlepší - najednou máte mnohem víc energie na to všechno.