Zuřím, zuříš, zuříme

Stává se vám čas od času, že vás někdo či něco opravdu vytočí? Většinou si později říkáme, že jsme udělali chybu. Takhle vyletět vzteky? Ve skutečnosti nám ovšem vztek na správném místě může prospět.

Zlost, vztek či zuřivost. Slova, která málokoho ponechají v klidu. Snad každý z nás se někdy setkal s tím, co popisují. Pro někoho jsou dokonce každodenními společníky, i když většinu běžných lidí navštěvují jen občas, výjimečně. Prý existují i lidé, kteří je nepotkali spoustu let.

Těžko se dá s jistotou říci, jestli škodí, nebo prospívají. Od dětství nás učili, že zuřit je špatné. Těžko by vás rodiče či učitelé podporovali v tom, abyste jim předváděli jeden záchvat vzteku za druhým. Pro všechny je mnohem jednodušší, když se naučíte svůj hněv ovládat co nejdřív.

Jenomže z toho pomalu vzniklo doporučení, abyste se pokusili žít bez projevování hněvu stále. I dnes se dozvíte, že lidé si váží těch, kdo se dovedou vždy perfektně ovládat. Lidi vyrovnané, spokojené a ty, kdo žijí dobrým životem, poznáte spolehlivě podle toho, že neprojevují navenek vztek. Opravdu?

Hněv může být velmi silná emoce. Jsou chvíle, kdy jste jen tak lehce rozzlobení, ale také okamžiky, kdy opravdu běsníte. Rozhodně se nedá přehlédnout. Jak je možné, že provází lidstvo od jeho počátku až do dnešních dnů, když ho hodně z nás považuje za obtížnou a ohrožující záležitost?

Nejspíš bude k něčemu užitečný. A to tak, že vzdát se ho se nemusí vyplácet. Proto si občas – navzdory nesouhlasu ostatních – trochu hněvu dopřáváme. Jsou totiž chvíle, kdy zkrátka potřebujeme spoustu energie, abychom překonali nějakou obtížnou překážku. Občas se rozhodneme, že něco potřebuje změnit – jenomže jak to udělat, když ostatním daná situace vyhovuje?

V tu chvíli nás může zachránit právě to, jak použijeme svůj vztek. Pokud budeme mírní a usměvaví, ti druzí nás spokojeně natlačí do situací, které jsou výhodné jen pro ně. Přátelsky pokývnete, když máte opět pracovat pár hodin navíc, protože ostatní „už nemají čas“? Uvolněně se usmějete, pokud vám sdělí, že na víkend přijede několik známých a vy budete jejich hostitelem? Jestli v tom budete pokračovat, za nějakou dobu zjistíte, že už nemůžete dál.

Přichází čas změn. Někdo z nás má v sobě zakořeněnou obavu ze vzteku tak hluboko, že raději upadne do deprese, onemocní či se zhroutí. Naštěstí většina lidí včas zatáhne za záchrannou brzdu a začne projevovat svůj hněv. Nemusí to být divadelní vystoupení s křikem a rozbíjením předmětů. Stejně dobře zafunguje i obyčejný zvýšený hlas a rozzlobená tvář. Ta nespokojenost, kterou jste dlouho ukrývali ve svém nitru, může konečně vystoupit na povrch. A dát vám sílu, kterou potřebujete, abyste se ochránili.

Ostatním se to nebude líbit. Takhle nad sebou ztratit kontrolu, to je ostudné! Zvlášť proto, že najednou už nemají odvahu vyzkoušet, nakolik mohou využít vaši obětavost. Překvapeně zjišťují, že i ta má nějaké hranice. Nejspíš budou muset dělat věci, o které chtěli požádat vás…

Zlost tady není od toho, abyste od sebe odháněli lidi, ztrapňovali se a zbytečně plýtvali silou. V tom měli vaši rodiče určitě pravdu. Někdy však zapomenou říct, že vztek je v některých případech prostě potřeba. Dodá vám sílu změnit věci, které byste jinak jen snášeli a snažili se přetrpět. Umožní vám říci: „Dost!“ ve chvíli, kdy už opravdu nechcete pokračovat.

Až se příště ocitnete v situaci, kdy nebudete vědět, jak dál, možná se rozzuříte. Zkuste svůj vztek použít jako nástroj, který vám může pomoci. Pokud to uděláte včas, budete potřebovat mnohem méně hněvu a síly. A pak můžete být dlouho onen klidný vyrovnaný člověk, který se spokojeně usmívá. Protože si dokážete ubránit to, na čem vám skutečně záleží.