Ta pravá chvíle na změnu

Chtělo by to změnu, jenomže… Také se vám občas zdá, že byste rádi něco ve svém životě dělali jinak? A víte, proč to nejde? Možná zkrátka ještě nenadešel ten pravý čas…

Pro někoho jsou změny vítaným zpestřením života, pro jiného noční můrou. Jsou chvíle, kdy toužíme po něčem, co promění náš život. A také bývají období, kdy byste nejraději nechali všechno tak, jak to bylo doposud. Obyčejně se však proměnám bráníme.

I když nejsme moc spokojení s tím, kam náš život směřuje, přece jenom se nám nechce vyrazit jiným směrem. Možná máme potíže, ovšem mohli bychom se dostat do ještě větších problémů. A je tu ještě jedna důležitá věc – jakákoliv skutečná změna si žádá od nás trochu energie. I ta nejmenší představuje určitou zátěž pro naše tělo i mysl. Ne nadarmo se na seznamu stresujících událostí objevuje třeba i dovolená.

V životě přicházejí chvíle, kdy bychom si přáli nějakou změnu udělat. Třeba opustit zaměstnání, které nás netěší už několik let. Nebo konečně přestat bědovat nad svou špatnou kondicí a prostě ji zlepšit. Třeba bychom si přáli mít víc času na hraní s dětmi. Možná naopak o trochu více peněz. Třeba i lepší bydlení. A víc přátel… Toužíme po tom, aby se náš život zázračně proměnil. Ale pak dál žijeme stále stejně jako předtím.

Snad každému z nás se někdy přihodilo, že měl nějaké velké či menší přání. A místo aby zapracoval na jeho splnění, pustil se do vymýšlení důvodů, proč to není možné. Po chvíli takového úsilí se dokázal ujistit, že je nesplnitelné. A ulevilo se mu. Přinejmenším na chvíli. Vždyť přece není jeho vina, že nechal věci takové, jaké jsou. Postavily se proti němu okolnosti, se kterými nemůže bojovat.

Někteří lidé dokážou vzdorovat změnám s úsilím opravdu překvapivým. Většinou stačí, když si řeknou, že zkrátka na něco takového nemají čas. Občas však zjišťujeme, že jsou obklopeni lidmi, kteří jim v proměně usilovně brání. A pokud by se pokusili ji provést, půjde jim podle jejich názoru možná dokonce i o život. Mohli by třeba ztratit jistotu, kterou jim poskytuje jejich zaměstnání. Nebo ztratit svůj majetek. Existuje spousta katastrof, ke kterým by jakákoliv změna vedla.

Ale i na lidi plné obav může jednoho dne dojít. Existuje totiž něco jako pravý čas pro změny. Nejedná se o Silvestra, kdy si většina z nás vymýšlí nějaký závazek, aby ho hned prvního či druhého ledna přestala plnit. Jde o něco mnohem závažnějšího. Tohle totiž funguje mnohem lépe než silvestrovská předsevzetí.

V životě každého z nás občas přijde období, kdy nemáme na vybranou. Najednou se nás život neptá, jestli se chceme proměnit. Zjistíme, že se všechno děje tak nějak bez našeho svolení.

První podobná chvíle vlastně nastává už v okamžiku, kdy se narodíme. A v dalších letech je jich opravdu hodně. Postupně se učíme chovat jinak než předtím. Získáváme spoustu dovedností a nikoho nezajímá, jestli se nám to líbí. Později se začínáme více rozhodovat sami, ale je tu tolik toho, co bychom chtěli dokázat… I když to vyžaduje proměnu. První lásky, nástup do zaměstnání, rodina…

Pak už to vypadá, že život bude pořád stejný. Ale brzy zjišťujeme, jak moc jsme se mýlili. Najednou jsme jiní a děláme odlišné věci. Ani jsme se nestihli zamyslet nad tím, jestli se nám do nějaké proměny chce. A jestli je vůbec možná.

Všechny okamžiky, kdy je ten pravý čas pro změnu, mají něco společného. Je to nevyhnutelnost. Najednou vidíme, že prostě musíme dělat některé věci jinak. Možná to dosud nebylo možné, ale teď se nás nikdo neptá na náš názor. Ať už jste ve vleku okolností jako třeba na rodičovské dovolené, nebo vás tlačí naše tělo a mysl například syndromem vyhoření. Je spousta způsobů, jak nás život dokáže donutit k proměně.

Důležitá je pak už jen jediná věc. Přijmout onu nevyhnutelnou změnu. Netrápit se kvůli tomu, že jste najednou jiní. Prostě žít život, jaký zrovna teď žijete. A užívat si ho. Možná budete časem vděční za to, k jaké proměně došlo. Třeba to bude trvat hodně dlouho, možná i řadu let. Nebo budete litovat. Ale změnám neutečete.

Kdysi jsem si všimla, že mám dvě možnosti. Buď mě život k proměnám dovede přátelsky za ruku, nebo chvíli posečká a pak mě tam dotáhne za vlasy, i když budu protestovat. No a většinou to tak dopadlo. Pokud jsem se rozhodla vyhýbat změnám, dařilo se to docela dlouho. Jenomže pak přišla chvíle, kdy už to zkrátka nebylo možné. 

Až příště začnete vymýšlet důvody, proč nemůžete to či ono změnit, ušetřete si tu spoustu práce. Nemusíte se změnit. Možná ještě nenadešel ten pravý čas, kdy se proměně neubráníte. Pokud ji dokážete provést hned teď, nejspíš nebudete mít tolik práce při boji s těžkostmi, které vás k ní jednou donutí. Ale i když se jí ubráníte, jednou přijde čas změn…