Ranní probouzení

Také se vám stává, že zrána sice nějak vylezete z postele, ale jen pomalu se probíráte? Ranní vstávání může být někdy náročné. Možná vám pomůže tenhle způsob, jak rychle procitnout... 

Také se vám občas přihodí, že byste se po zazvonění budíku nejraději otočili na druhou stranu a spali dál? Nakonec vylezete z postele a začíná váš den. Ale ještě chvíli to trvá, než se opravdu proberete. Zpočátku jen pomalu děláte to, co jste zrána potřebovali stihnout. Zpomaluje vás zívání a někdy ještě trochu podřimujete při chůzi.

Někomu trvá pár minut, než se pořádně probere. Pro jiné lidi to bývá úkol na půl hodiny. Obvykle si v tu chvíli říkáte, že byste ještě nutně potřebovali chvilku spát. To může být sice pravda, ale v danou chvíli vás to únavy nezbaví.

Lidé mají různé postupy, jak tohle překonat. Obyčejně jich zkombinují hned několik. Jedním z těch příjemných je šálek horké kávy. Další bývá teplá ranní sprcha. Někomu pomáhá třeba i lákavá snídaně, pěkné oblečení či těšení se na něco, do ho ten den čeká. Nebo třeba může chvíli sledovat televizní vysílání či novinky na internetu. Nevýhodou je, že většina podobných postupů zabírá poměrně dost času, nebo jsou v danou chvíli obtížně dosažitelné.

Proto hodně lidí nakonec sahá k méně příjemným až značně nepohodlným způsobům, jak se rychle probudit. Můžeme zmínit třeba ošplíchnutí obličeje (někdo prý i celého těla) studenou vodou, intenzivní rozcvičku (deset kliků obvykle zafunguje) či probuzení opravdu hlasitým budíkem (tak se postaráte i o buzení sousedů). To mnoha lidem zajistí o něco rychlejší probrání, zejména když si navíc vzpomenou, co náročného či nepříjemného je ten den čeká. Zabírá to, místo ploužení se bytem najednou všechno děláte celkem rychle a jste brzy připraveni na nový den. Ale že byste se těšili na ranní vstávání, to se opravdu říct nedá.

Není divu, že hledáme kompromis, který by nám umožnil velmi rychle se zbavit ranní únavy a přitom nebyl nepříjemný či nepohodlný. Kdysi jsem na jeden takový narazila. Jen jsem netušila, jak může být užitečný.

Když jsme v dobách mého dětství pobývali na chalupě u prabáby, vstávali jsme většinou brzy zrána. Dříve to většina sedláků považovala za naprosto normální a nutné, takže mě ani nenapadlo, že bych vlastně mohla spát déle. A nevzpomínám si na nikoho, kdo by chvíli po ranním vstávání už nebyl plně probuzený a nachystaný na to, co se měl v úmyslu dělat. Lámala jsem si hlavu s tím, jak je to možné.

Že by lidé chodili spát o tolik dřív? Nebo na to byli prostě za ta léta zvyklí? Třeba na to měli vrozené dispozice? Možná tak účinkovala vůně horké melty ke snídani? Či myšlenka na tu spoustu práce, kterou měli v plánu? Je možné, že něco z toho hrálo také svou roli, ale myslím si, že důležité při ranním probouzení mohlo být ještě cosi jiného.

U prabáby byl totiž venkovní záchod. A k tomu, aby k němu člověk ráno dorazil, potřeboval ujít pár metrů na čerstvém chladném ranním vzduchu. Občas bývalo nepříjemně mokro či zima, tahle nutná ranní vycházka nás nebavila. Někdy nás ráno překvapilo vůní stromů či zpěvem ptáků - a to už bylo něco jiného. Každopádně každý, kdo se vrátil "zvenku" ze záchodu, byl najednou mnohem čilejší. Jako by ho ona "sprcha" ranního vzduchu venku tak nějak nastartovala a probrala.

Dneska už se s nutností vyjít do chladného rána jen kvůli něčemu takovému prakticky nesetkáte. Ovšem účinek podobné chvilky by se nám často velice hodil. Hlavně když se někdy opravdu nemůžeme pořádně probrat a přitom nemáme moc času.

Pokud máte to štěstí, že bydlíte v domku se zahrádkou či v bytě s balkónem, není pro vás tahle možnost nijak nereálná. Prostě otevřete dveře a uděláte pár kroků ven a pár kroků zpět. Můžete se i na chvilku zastavit a prozkoumat, jaké je počasí. Předpověď počasí z internetu či z televize bývá užitečná, ale někdy je jistější ověřit si, jestli se zrovna u vás venku skutečně neschyluje k dešti. Také snáz odhadnete, jak teplé oblečení budete potřebovat. A především vás taková půlminuta venku probere.

V teplejší části roku je podobné vykouknutí ven něčím úžasným. Na rozdíl od vás příroda už určitě vstává - uslyšíte zpívat ptáky (opravdu vyzpěvují už před svítáním), květiny voní, na někoho září první paprsky slunce (tady záleží na tom, v kolik hodin jste vstali). Je to příjemný zážitek. V chladnější části roku vám k probuzení pomůže i trocha zimy, i když i zde hrají roli vůně, zvuky a další vjemy, které k vám venku budou proudit.

Hodně lidí nemá příležitost vyskočit hned ráno z postele přímo ven. Ale i pro ty obyčejně bývá přístupný čerstvý vzduch z otevřeného okna. Zkuste ho prostě otevřít a dopřát si ho trochu. (Raději předtím přes sebe přehoďte nějaký teplý svetr, abyste se nenachladili.) Pokud můžete, vykoukněte na chvilku z okna, abyste zjistili, jaké je tam počasí, co se tam děje. Tolik nových vjemů vás probere mnohem rychleji než televizní vysílání - a příjemněji než studená sprcha.

Pak už se pusťte do svých obvyklých ranních příprav. Uvidíte, že vám půjdou od ruky mnohem rychleji, protože už jste se probrali. Možná vám zbude víc času na snídani. Nebo dorazíte do práce o trochu dřív. Třeba najdete i pár minut na ranní rozcvičku. To už záleží jen na vás.