Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úžasná moc přírody

24. 03. 2017 10:53:54
Bojujete se stresem? Hledáte nějaký recept na zlepšení zdraví a nálady? Jeden skutečně účinný nám nabízí příroda. A ani ji nemusíte příliš znát...

Když někdo začne vyprávět o léčivé síle přírody, obvykle vzápětí uslyšíte recepty na různé bylinné lektvary či masti. Ty vám v lepším případě prospějí či neuškodí, v horším případě pak také prospět nemusí. Namíchat si tu správnou směs bylin je náročné umění, které se nedá jen tak vyčíst z knížek. Hodně léčivek něco v těle léčí a současně něco v těle zatěžuje, další prospívají jen v určitém množství. A pak je řada rostlin, které u většiny lidí účinkují jen mírně.

Bylinky jsou zkrátka velmi užitečné, ale je třeba se v nich dobře vyznat, aby přinesly jen prospěch. Na počátku minulého století si jich lidé vážili víc než dnes, asi hlavně proto, že lékařská věda tehdy vyléčila mnohem méně než dneska. Když prababička uzdravila dědu ze zápalu plic kombinací bylin a obkladů z tvarohu, byla to nutnost. Dnes by mu lékař mohl předepsat antibiotika a zápal plic by byl vyléčený mnohem snáz. Na některé neduhy však lékařská věda dodnes nemá dostatečně účinné prostředky a tady jsou samozřejmě byliny nesmírně užitečné.

Když uvažuji o léčivé moci přírody já, nevybaví se mi na prvním místě bylinné čaje, ale sbírání bylinek. V dobách, kdy ještě nebylo běžné nakoupit si potřebné býlí v lékárně, chodili lidé rostliny sbírat. Vyrazit ven s košíkem a toulat se nějaký čas v místech, kde v dané roční době najdeme hledanou léčivku – to byla krása.

Postupně jsem zjistila, že samotné výpravy za bylinkami svědčí mému zdraví snad i víc než zimní čaj z nasbíraných rostlin. Když jsem trávila hodně času venku, začala jsem se cítit mnohem lépe. Nenáročný pohyb při potulkách po okolí i při delších výpravách mi prospíval.

Pomalu jsem se začala zajímat o kouzelnou moc přírody jako místa, kam se můžeme chodit zregenerovat. V dobách mé prabáby si toho lidé moc nevšímali, alespoň na vesnici ne. Bydleli tehdy v opravdu malém prostoru. Ještě na počátku minulého století měla běžná vesnická rodina v našem kraji k dispozici jednu či dvě místnosti, zbytek stavení byl určen pro zvířata, nářadí a zásoby. Je tedy samozřejmé, že po většinu roku trávili lidé hodně času venku. Na lukách, v sadech, na polích i v lesích byla spousta místa.

Vlastně si ani nemohli všimnout, že jim pobyt venku chybí. Dokonce i v zimě byli občas venku, protože potřebovali někam dojít, něco zařídit. Strávit celý den v oné jedné obytné místnosti nebylo obvyklé.

My máme možnost žít úplně jinak. Když se ráno probudíme, využijeme koupelnu, kterou máme doma. Snídani jsme si včera dovezli. Do zaměstnání vyrazíme autem a pracujeme samozřejmě někde pod střechou. Cestou z práce možná auto zastavíme v některém obchodě a pak už hurá domů. Musíme rychle zařídit nějaký ten úklid, praní, třeba se i učit s dětmi do školy. No a večer si chvíli odpočineme u televize či u počítače.

Většinu dne tedy dokážeme strávit bez toho, abychom museli vylézt ven. Ostatně v klimatizovaných či vytopených místnostech máme více pohodlí, neútočí tam na nás škodlivé UV záření, nehrozí nám útok komárů či klíšťat, jsme zcela v bezpečí. Problém je, že naše těla se v průběhu statisíců let nevytvářela na to, abychom žili v naprostém klidu a bez nejmenší námahy. Takže jim to nemusí až tak svědčit.

Každodenní pobyt venku našim tělům prospívá, i když není nijak zvlášť pohodlný. Když zkusíte vyrazit ven na procházku, zjistíte to. Nemusíte se ani moc procházet, ale už jen to, že jste venku z bytu, trochu zlepší vaše zdraví. Ono škodlivé UV záření v rozumném množství vylepší vaši náladu, čerstvý vzduch plný vůní vás přiměje dýchat zhluboka a všechno to dění kolem vás zaujme vaši mysl úplně jinak než stále stejné čtyři stěny ve vašem bytě.

Řada lidí po nějaké době zjistí, že se jim venku zlepšila nálada a že se cítí celkově zdravější. Mírná zátěž spojená s pohybem venku tělu opravdu prospívá. Dokonce jsou lidé, kteří používají pobyt venku jako léčebný prostředek. Zkrátka postupně zjistili, že půlhodinová procházka je dokáže zbavit mnoha potíží spojených se stresem, často i mírní úzkosti a smutek.

Na pobyt venku je potřeba přivykat postupně. Když vyrazíte hned první den na dlouhou procházku v dešti a v chladu, nejspíš vás to od dalších vycházek odradí. Pokud vaše tělo zná jen nenáročné prostředí vytopených místností, potřebuje si na tuhle změnu zvykat postupně. Nejjednodušší je začít v době, kdy není až tak chladno (ani přílišné vedro). Svit slunce vám může také pomoci – většině lidí připadá pobyt venku příjemnější, když svítí sluníčko (pokud tedy není zrovna horké léto).

Lepší je pobýt zpočátku venku jen chvíli. Nemusíte lámat rekordy. Stačí, když se na chvilku posadíte na lavičku v parku a třeba si zatím přečtete zprávy v mobilu. Později si možná zvyknete se procházet, ale to nemusí být hned. Záleží na tom, v jaké jste kondici a kolik máte času.

Lidé v minulosti to měli s pobytem venku mnohem jednodušší. I kdyby se jim vůbec nechtělo, byla spousta věcí, které se nedaly zařídit jinak než pochůzkou na zdravém vzduchu. Museli dojít pěšky do práce, hodně jich pracovalo venku, do obchodu na nákupy také chodili pěšky. Navíc tehdy k oblíbeným zábavám patřily pěší výlety, protože automobily ještě nebyly běžné.

I pro nás je jednodušší být venku proto, že musíme – snáz se donutíme k úsilí spojenému s přerušením našeho poklidného odpočinku u počítače či u televize. Jenomže jak najít něco, co nás přiměje vyrazit ven? Hodně lidí chodí ven se svým pejskem či s dětmi. Je vlastně zajímavé, že většina z nás vyjadřuje přesvědčení, že dětem pobyt venku prospívá – a že prospívá nám, o tom nepřemýšlíme. Někdo si zvykne chodit pěšky do některého obchodu, kde se obtížně parkuje. Někdo si vezme sportovní oblečení a vyrazí běhat – i to je společensky přijímaný důvod, proč vyrazit ven. Sportovat je moderní a navíc si tak můžete i vylepšit postavu.

A nebo nám zbývá ono staré dobré sbírání bylinek, o kterém byla zmínka na začátku článku. Nemusíte je nutně potřebovat na léčení. Bylinky krásně voní, sušené vypadají hezky ve váze i jako součást různých dekorací. Pro hodně lidí je příjemné něco sbírat, něco získávat, jít za nějakým cílem. A třeba nakonec i na ten voňavý čaj dojde. A jeho nejvýraznější účinek na vaše zdraví bude možná spočívat právě v tom, že jste díky sbírání léčivek strávili hodně času venku.

Autor: Lenka Šnajdrová | pátek 24.3.2017 10:53 | karma článku: 12.86 | přečteno: 342x

Další články blogera

Lenka Šnajdrová

Tichá síla

Hovoříte rádi s ostatními? Jste komunikativní? Podobně se ptá řada zaměstnavatelů. Může je pak překvapit, že někdy toho mnohem víc dosáhnou lidé mlčenliví.

11.11.2017 v 15:51 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 310 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Majáky v bouři našich životů

Stává se vám občas, že vám nejvíc pomůže ten, kdo se o to vůbec nesnaží? A ani netuší, jak moc vám změnil život? Takových lidí je kolem nás spousta, jen si jich musíme všimnout.

1.11.2017 v 10:15 | Karma článku: 8.33 | Přečteno: 342 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 331 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Největší tma bývá před úsvitem

Také jste to zažili? Najednou se vám v životě nakupí spousta problémů a stále přibývají další. Co s tím? Kde vzít dostatek síly na jejich zvládnutí? Existuje něco, co může pomoci.

12.10.2017 v 9:06 | Karma článku: 11.69 | Přečteno: 345 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 355 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 157 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 13.05 | Přečteno: 426 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 465 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

15.11.2017 v 22:17 | Karma článku: 8.14 | Přečteno: 279 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 10.74 Průměrná čtenost 393

Člověk, který se snaží žít spokojeným životem. Profesí jsem psycholožka, nyní jsem na rodičovské dovolené.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.