Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Loučení

20. 06. 2017 8:21:20
Je pro vás těžké se rozloučit - ať už s věcmi, nebo s lidmi? Změny, které jsou s loučením spojeny, nás často stojí spoustu energie. Můžeme si to nějak usnadnit?

Každý z nás občas zažije chvíli, kdy se musí rozloučit. Ať už s dobrými přáteli, nebo se svým domovem - či třeba také jen s obchůdkem na rohu, kam jsme chodili nakupovat, a nebo i jen s obyčejným tričkem, které zkrátka dosloužilo a roztrhalo se. Drobné a nepříliš významné "sbohem" říkáme v duchu nejspíš mnohokrát denně - když odcházíme z práce, když vystupujeme z autobusu či poté, co jsme dojedli večeři. To si ani neuvědomujeme.

Jsou ovšem mnohem větší loučení, která očekáváme často i roky dopředu a jichž se do určité míry obáváme. Máme z nich strach. Najednou ztratíme něco, na co jsme už přivykli. Náš život bude jiný. Je možné, že třeba i o něco lepší, ale to v danou chvíli není podstatné.

Lidé by mnohdy dali přednost životu, který po nich žádné změny nevyžaduje. To je ostatně pochopitelné. Jakákoliv proměna nás stojí nějakou energii, protože prostě čelíme něčemu jinému. Způsobuje nám menší či větší stres a i když se na ni možná těšíme a budeme z ní snad i mít užitek, trochu otřese našimi zvyklostmi. Když je změn víc, než jich dokážeme unést, nebo když jsou opravdu velké, zažijeme i pocit přetíženosti, únavu, zoufalství - někdy dokonce onemocníme.

Není divu, že s myšlenkou na loučení vědomě či nevědomky spojujeme pocit určité nepohody, nechce se nám do něj příliš. Mnozí z nás jsou ochotni rozloučit se s něčím (či s někým) až ve chvíli, kdy už je skoro pozdě. Způsobíme si spoustu starostí a práce navíc, protože ta pravá chvíle ke změně je už dávno pryč. Ať se jedná o setrvávání v pracovních podmínkách, které nám přestaly vyhovovat, nebo o vztah s někým, s kým si vlastně vůbec nerozumíme. Někdy se snažíme takové proměně zabránit dokonce i tím, že mnohé obětujeme - a teprve později se ukáže, jak marné bylo naše úsilí.

Jsou také chvíle, kdy nemáme moc na vybranou. Prostě musíte zamávat na rozloučenou svým spolužákům, když škola skončila. Nevyhnete se nutnosti opustit hotel, kde jste si užívali kouzelnou dovolenou. Vaše oblíbené boty se jednoho dne rozpadnou, sekačka na trávu nakonec přestane fungovat a dokonce i z krásného automobilu bude starý vrak.

Rozloučit se ve správnou chvíli můžeme považovat za umění, které se dá studovat po celý život. Když dokážete rozeznat, že v tuhle chvíli je něco zralé skončit, aby mohlo začít cosi jiného, a skutečně onen konec přijmout, vyhráli jste první cenu. Lidé kolem vás budou možná říkat, že snadno zvládáte změny. Nebo že máte víc energie než oni. Třeba je i překvapí, jak snadno se dají dokázat i náročné věci v životě.

Možná bude snadnější onu nejlepší chvíli najít, když prozkoumáte, co by vám mohlo to které loučení přinést. Že vám pokaždé něco sebere, o tom nemusíte pochybovat. Po rozloučení však zjišťujeme, že jsme díky němu získali i zcela nový prostor pro náš život. Máme jiné možnosti, i když je zpočátku musíme usilovně hledat. Na místo toho, co jsme ztratili, postupně přichází něco dalšího. Je do značné míry na nás, co to vlastně bude. A když se na to začneme připravovat předtím, než nás okolnosti přivedou k ukončení toho starého, máme velký náskok.

Najednou už nečelíme takovému smutku a obavám, protože vlastně jen přecházíme do dalšího života, který už díky svým myšlenkám a plánům celkem dobře známe. Stresová zátěž, kterou změna přináší, je o něco mírnější. Může se stát, že se na rozloučení začnete i těšit, protože už jste nadšení svými plány na to, co bude následovat. To vám dodá sílu unést změny podstatně lépe.

Dá se říci, že nejlepší "sbohem" je takové, které se nám podaří alespoň do určité míry spojit i s vítáním něčeho, co přichází. Najednou je stresující zátěž pro nás o něco lehčí a bolest ze ztráty mírnější.

Rozloučit se s tím, co po nějakou dobu patřilo k našemu životu, může být obtížné. Ale pokud tomu dokážete čelit s očekáváním, čím vyplníte onen prázdný prostor, jenž vznikne, je všechno mnohem snadnější. I velké a těžké "sbohem" se stane o něco lehčím, pokud jsme na něj připraveni.

Autor: Lenka Šnajdrová | úterý 20.6.2017 8:21 | karma článku: 11.47 | přečteno: 280x

Další články blogera

Lenka Šnajdrová

Tichá síla

Hovoříte rádi s ostatními? Jste komunikativní? Podobně se ptá řada zaměstnavatelů. Může je pak překvapit, že někdy toho mnohem víc dosáhnou lidé mlčenliví.

11.11.2017 v 15:51 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 310 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Majáky v bouři našich životů

Stává se vám občas, že vám nejvíc pomůže ten, kdo se o to vůbec nesnaží? A ani netuší, jak moc vám změnil život? Takových lidí je kolem nás spousta, jen si jich musíme všimnout.

1.11.2017 v 10:15 | Karma článku: 8.33 | Přečteno: 342 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 331 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Největší tma bývá před úsvitem

Také jste to zažili? Najednou se vám v životě nakupí spousta problémů a stále přibývají další. Co s tím? Kde vzít dostatek síly na jejich zvládnutí? Existuje něco, co může pomoci.

12.10.2017 v 9:06 | Karma článku: 11.69 | Přečteno: 345 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 355 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 157 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 13.05 | Přečteno: 426 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 465 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

15.11.2017 v 22:17 | Karma článku: 8.14 | Přečteno: 279 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 10.74 Průměrná čtenost 393

Člověk, který se snaží žít spokojeným životem. Profesí jsem psycholožka, nyní jsem na rodičovské dovolené.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.