Je pro vás obtížné přijímat dary od těch druhých? Nebo se necítíte dobře, když se jim pokoušíte něco dát? Dávat a brát je náročné umění. Pokud však žijeme mezi lidmi, uplatňujeme ho každý den. Jak si to usnadnit?
Dávání darů druhým a jejich přijímání je něco, co dělá každý z nás mnohokrát denně. Většinou si to ani neuvědomujeme. Je to pro nás stejně přirozené jako dýchání. Možná by bylo možné se tomu do určité míry vyhnout o samotě na pustém ostrově, ale i tam by nejspíš trosečník zjistil, že něco z toho, co dělá, je určeno případným dalším trosečníkům či lidem, ke kterým se mu možná jednou podaří vrátit. A že využívá znalosti a dovednosti, které mu kdysi darovali jeho učitelé.
Dávat něco druhým totiž neznamená jen balíček převázaný ozdobnou stuhou, který přineseme někomu na narozeniny. Existuje spousta mnohem cennějších dárků. Řadě lidí udělá větší radost, když jim někdo naslouchá či se s nimi vydá na výlet. Pro někoho je velkou pomocí prostě to, že jim poradíte či donesete nákup, když onemocní.
Jsou samozřejmě i dary, které vás stojí peníze. Nebo alespoň vyžadují, abyste se vzdali nějaké věci. I když se někdy jedná jen o oblečení, které vám přestalo sedět. Dárkem však může být třeba to, že si přivstanete a donesete rodině čerstvé rohlíky. Nebo místo poklidného sledování televize vytřete podlahu.
Když někomu cosi dáváte, můžete se setkat ještě s jednou zajímavou vlastností darů. S jejich hodnotou. Například víte, že pro vás je ona půlhodina, kterou strávíte pomocí někomu jinému, velmi cenná. Museli jste třeba kvůli tomu vstávat dříve, což může být zrovna pro vás hodně obtížné. A někdo jiný se podobné půlhodiny vzdá docela snadno, protože je zrovna nezaměstnaný a stejně nemá na velkou část dne žádný zajímavý program.
Stejné je to i s penězi. Pro jednoho člověka je několik stokorun velkou částkou. Když je daruje, musel se vzdát řady věcí, které by rád měl. Jiný dárce však ve svém rozpočtu nepocítí ani několikatisícovou částku. Stejně by ty peníze utratil za nějaké značkové oblečení, kterého má spoustu...
Obdarovaný si může myslet, že mu ten druhý poskytuje něco, co dárci vlastně přebývá. Nebo se naopak domnívá, že onen člověk musel obětovat hodně jen proto, aby mu dal tenhle dárek. A často se mýlí. Lidé jsou různí, mají odlišné možnosti a co je pro jednoho velkou obětí, může jiný považovat za drobnost.
Když se nad tím zamyslíme, dávání i braní jsou nesmírně složité. Skoro bychom se divili tomu, že se něčím takovým vůbec zabýváme. Nebylo by nám lépe na pustém ostrově? Nebo si můžeme takový osamělý ostrůvek vytvořit ve svém životě. Vždyť ty druhé až tak moc nepotřebujeme a vyhneme se tak spoustě starostí a omylů...
Jenomže dávání darů a přinášení obětí má ještě jednu stránku. Když se zamyslíte nad tím, co druhým poskytujete, zkuste si položit jednu otázku: Získávám tím něco i já? A pak se pokuste na ni odpovědět. Pokud budete upřímní, nejspíš vás zaskočí, co zjistíte.
Když totiž někomu něco darujete, máte z toho často i značný zisk. Vaše oběť se vám může vyplatit v mnoha ohledech. Možná si všimnete, že se díky ní cítíte být víc oceňováni a přijímáni. Jste přece pro toho druhého důležití. Také máte dojem, že až vy budete potřebovat pomoci, snadněji se dočkáte nějaké té oběti ze strany druhých. Vždyť vy jste jim pomohli, když to potřebovali. Díky svému daru se cítíte silnější, mocnější a schopnější - vždyť si můžete dovolit podpořit ty druhé.
Pro někoho je dalším ziskem třeba i pocit, že takto odčinil nějaké své provinění. Nebo i to, že ti druzí si jeho oběti všimnou a budou ho za to chválit. Někdy lidé dávají něco těm druhým, když si je k sobě chtějí připoutat. Očekávají vděčnost a to, že je ten druhý neopustí.
Zkrátka zisků z dávání darů je tolik, že se možná zeptáte: Kdo je vlastně dárce a kdo obdarovaný? A možná ani není důležité, abyste našli odpověď na tuhle otázku. Stačí, když se vám podaří dávat a brát tolik, abyste měli dojem, že je obojí přibližně v rovnováze. Pokud rozdáte a přijmete zhruba stejně, budete mít nejvíc. Na jedné straně se budete cítit jako silný člověk, který si může dovolit být štědrý a získat tak úctu. A na straně druhé využijete pomoc, kterou vám jsou ochotni poskytnout ostatní.
Až ráno vstanete, můžete začít rozdávat i přijímat. Jako to ostatně děláte každý den. Jen si u toho můžete připomenout, že když někomu něco darujete, současně tím něco získáte. A až přijmete nějaký dárek, zkuste si připomenout, že i onen dárce takto cosi dostal. Díky tomu vám obojí půjde snáz.
