Důvěra

Také se setkáváte se zprávami o tom, jak někdo někoho podvedl? Možná se to stalo dokonce i vám. Přestanete proto důvěřovat lidem? Důvěra v druhé by vám mohla brzy velice chybět...

Žijeme život plný pochybností. Co je pravda a co lež? Můžeme se vůbec na někoho spolehnout?

Média nám v tom tak trochu pomáhají. Většina zpravodajství je právě o tom, jak někdo někomu ublížil, uškodil či ho podvedl. Dozvídáme se o lidech zneužívajících důvěry těch druhých, o zlodějích, podvodnících či dokonce zabijácích. Roli v tom samozřejmě hraje i výběr čtenářů. Když si lidé mohou vybrat, jestli věnují pozornost článku upozorňujícímu je na nějaké ohrožení, nebo vyprávění o běžném pohodovém dni, většina zvolí ten první. Pokud budou informováni o všech možných hrozbách, jsou nejspíš ve větším bezpečí. Jen se vůbec necítí bezpečně.

Důvěra v dobro, bezpečí a pomoc ostatních je spíše něčím, co spojujeme s dětmi, se starými či nějak oslabenými lidmi. Jako by ji lidé na vrcholu sil vůbec nepotřebovali. Mohli by se tak stát zranitelnějšími a to si nemohou dovolit.

Je pravda, že pro malé dítě je bezvýhradná důvěra v jeho blízké nutná k přežití. Setkává se se samými neznámými věcmi a jen lidé kolem něho mu mohou sdělit, co z toho je dobré, potřebné či jedlé - a co mu naopak může ublížit. Nemůže se o sebe postarat samo.

V podobné situaci se však občas nacházejí lidé různých věkových kategorií, když čelí novým a neznámým věcem. Pokud se nevyznají v zacházení s penězi, musí důvěřovat někomu, kdo to zřejmě umí. Když nejsou odborníky na zdravotnictví, spolehnou se na lékaře. Že neumí sami ani správně přidělat poličku? Budou tedy věřit řemeslníkovi, že ji dokáže upevnit na zeď.

Přesto dnes není důvěra v módě. Pokud jste profesně úspěšní a třeba i v pozici vedoucího, očekává od vás každý spíše ostražitost. Je tolik věcí, o které by vás ostatní mohli připravit, pokud se na ně spolehnete... Na světě je hodně lidí, kteří dokážou důvěřivost druhých zneužívat. Dá se však žít bez důvěry?

Život ve stálé opatrnosti a obavách je možný, ale těžký. Najednou jste na všechno úplně sami. Svět se rozdělil na dvě poloviny. V jedné jste vy a ve druhé ti ostatní. Mezi nimi je vysoká hradební zeď. Všechno, co děláte, je jen na vás. Nemáte se o koho opřít. Musíte se stát odborníkem na všechno, aby vás ostatní nepodvedli...

Většina lidí takový život nechce mít ani chvíli. Touží po blízkosti druhých lidí. Vědí, že ti druzí jim často dokážou pomáhat s tím, co by oni sami nikdy tak dobře nedokázali. Chtějí někam patřit. S někým se upřímně smát, plakat, bavit se. Prostě si užívat života.

Je pravda, že za to mohou zaplatit vysokou cenu. Ne všichni lidé kolem nás to s námi skutečně myslí dobře a občas se objeví někdo, kdo nám dokáže ublížit. Najednou zjišťujeme, jak velkou chybu jsme udělali, když jsme mu věřili. A litujeme, že jsme nebyli podezíravější.

Ovšem život jde dál a za chvíli už zase někomu darujeme svou důvěru. Bez ní by náš život byl osamělý a náročný. S druhými toho můžeme dokázat mnohem víc. Třeba se nám tentokrát podaří vybrat si lépe...